René Descartes zahájil moderní dobu svým metodickým přístupem postaveným na tom, že o všem je třeba pochybovat (de omnibus dubitandum est) a potud, pokud cokoliv není jisté (clare et distincte), pak pak to nelze za pravdu pokládat. Selhání tohoto uvažování tkví v tom, že ve své metodě nebyl jmenovaný dost důsledný.
Ztotožnil pravdu a jistotu navzdory tomu, že se obojí vylučuje. Poměr k pravdě boří každou jistotu a jistota naopak uzavírá cestu k pravdě.
Pravdě se totiž vyjevuje v otázce a nikoliv v tvrzení. Jedním z důsledků je to, že je třeba nahradit stále ještě scholastické vymezení pravdy coby shody (adaequatio) mezi myšlenkou a skutečnosti pojetím vymezení skutečnosti pravdou.
Tento krok vyžaduje "kopernikovský" obrat od filosofie postavené na "znám" k filosofii postavené na "jsem". Tato proměna nebude snadná.