Rozvoj oboru válečná chirurgie byl v moderní české historii spjat s činností vídeňské vojenské akademie Josefina (1785-1874), kde působila celá řada odborníků českého původu. Po jejím zániku se v problematice válečné chirurgie výrazně profilovala chirurgická klinika české lékařské fakulty v Praze (profesoři Weiss, Maydl, Kukula, Jedlička aj.).
Novou kapitolu ve vývoji válečné chirurgie napsala první světová válka. Významné postavy české válečné chirurgie najdeme jak v řadách zdravotnické služby rakousko-uherské armády, tak v československém legionářském vojsku v Rusku, Francii a Itálii.
O poválečný vývoj válečné chirurgie se nejvíce zasloužil dlouholetý přednosta chirurgické kliniky Univerzity Karlovy prof. MUDr.
Arnold Jirásek. Jeho zásluhou vzniklo při této klinice specializované pracoviště - Ústav válečné chirurgie. 80. výročí jeho oficiálního otevření připadlo na den 24. listopadu 2016.
Události v Československu na sklonku třicátých let však přerušily vývoj válečné chirurgie v domácích podmínkách. Novou etapu začali rozvíjet čsl. chirurgové na bojištích druhé světové války.