Abstract
Jednotlivé právní způsoby skončení pracovního poměru jsou taxativně vymezeny v ustanovení § 48 zákoníku práce. Tyto právní způsoby skončení pracovního poměru mají vždy shodný cíl, tedy směřují ke skončení pracovního poměru.
Existují však podstatné rozdíly v jejich právním posouzení.Zaměstnanec je oprávněn pracovní poměr svobodně rozvázat, a to z jakýchkoliv důvodů (nebo bez udání důvodů). Na druhé straně pak právní úprava respektuje i potřeby zaměstnavatelů, kterým umožňuje rozvázání pracovního poměru tak, aby nebyli nuceni zaměstnávat zaměstnance, pro které nemají uplatnění, zaměstnance porušující povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci atp.
Zaměstnavatel však může pracovní poměr rozvázat toliko na základě zákonných důvodů uvedených v zákoníku práce.