Abstrakt
Článek se zabývá volným uskupením ukrajinských básníků, kteří žili v meziválečném Československu v Praze, a rovněž autory, kteří jim byli názorově blízcí. Je popsán důležitý moment formování národní identity v kontextu emigrantské komunity, zdůrazněny jsou styčné rysy jejich tvorby pramenící z traumatu ztráty vlastního státu.
Zmíněn je i vliv nacionalistické koncepce Dmytra Doncova na tvorbu některých z nich, jenž představoval sice pochopitelnou snahu nalézt vnitřní východisko z dané situace, z dnešního pohledu však může být tato vazba vnímána kontroverzně. Zvláštní pozornost je věnována nejvýznamnějšímu představiteli Jevhenu Malaňukovi, který pravděpodobně nejvýrazněji ve své poezii rozvinul propracovanou historiografickou koncepci, jejíž pomocí interpretoval současnost.
Mezi dalšími významnými autory je třeba zmínit Olenu Telihu, Jurije Klena, Leonida Mosendze, Oleha Olžyče, Oksanu Ljaturynskou, Halju Mazurenko.