Článek se zabývá užíváním předpon v českém sylabickém trocheji.Testujeme hypotézu, kterou nastolili Miroslav Červenka, Květa Sgallová a Petr Kaiser, která uvádí, že někteří autoři v 19. století používali předpony ke zmírnění rytmických nepravidelností. V naší analýze - založené na automatickém rozpoznávání předpony ve velkém souboru poetických textů z Korpusu českého verše - pozorujeme jasnou tendenci v práci některých autorů používat předpony v takových kontextech s četností výrazně vyšší, než by se dalo očekávat pouze náhodou.
Dále pozorujeme, že tato technika je velmi běžná v první polovině 19. století, ale v pozdějších pracích postupně vymizela.