Sny rozumu - možnosti neokonstruktivismu, luminodynamismu a kinetismu na české výtvarné scéně šedesátých let 20. století
Abstrakt
Šedesáta léta byla celoevropsky charakteristická výzkumem vztahu výtvarného umění, vědy a techniky. Příspěvek připomene tehdejší pokusy o rozšířené vnímání prostoru, objektů či obrazů na české scéně.
Předvede ukázky díla Zdenka Sýkory, který programoval strukturu obrazu za pomocí počítače, kinetické práce uplatnující laser od Milana Dobeše, Jana Doubka či Stanislava Zippeho. Zmíní kinetické objekty se zvonkohrou a programovaným zvukem Alex Mlynarčíka.
Dále kinetickou světelnou scénografii spojenou s klasickou operou a muzikálem od Jana Svobody. Budou sem zařazeny akustické kresby a partitury Milana Grygara nebo objekty Karla Malicha, poukazující na silová pole fyzického světa , v němž se křižují energie.
Smyslem příspěvku je poukázat na tvůrčí atmosféru konce šedesátých let u nás, kdy mnohé individuální objevy byly v důsledku politické změny po roce 1968 buď přerušeny či donutily tvůrce k odchodu do zahraničí (průkopník videoartu Woody Vasulka). Nebo v uzavřených ateliérech byly rozvíjeny dále a i v následujících desetiletích vedly ke vniku pozoruhodných děl, ocitající se v meditativnější poloze a stávající se českým specifikem (Zdeněk Sýkora, Karel Malich, Stanislav Zippe ad.)