Podpora věd a umění byla u císaře Rudolfa II. motivována potřebami representace, které vycházely z dobových představ o vzdělaném vládci. Tato podpora vycházela však také z požadavku renesanční vědy o dosažení úplného poznání jsoucna (pansofie).
Zejména podpora alchymie se stala fenoménem, jímž se právě rudolfínský dvůr proslavil. Výsledky bádání z posledních let však naše dosavadní představy značně upravily.
Legendy o tom, že pro císaře pracovalo na Pražském hradě asi 200 alchymistů, byly vyvráceny. Císař sice často pozitivně reagoval na prosby o podporu, s nimiž se na něj obraceli jednotliví učenci (Michael Sendivogius, Šimon Tadeáš Budek, Edward Kelly aj.), ale pouze výjimečně se žadatelům podařilo získat na dvoře stálé místo (Jakub Horčický z Tepence).