Abstrakt
Workshop byl zaměřen na diskutování jednoho z nových aspektů připravované koncepce rodinné politiky. Workshop řídila doc.RNDr.
Jiřina Kocourková, Ph.D. dále se zúčastnili: doc. MUDr.
Tomáš Fait, Ph.D., MUDr. Radka Jarošová, MUDr.
Eva Uhrová, inf. Helena Rognerová a senátor MUDr.
Vladimír Plaček. Charakter demografické reprodukce české populace se v posledních dvou desetiletích zásadně proměnil.
Klesla plodnost pod úroveň prosté reprodukce a až do roku 2014 se udržovala pod úrovní 1,5 dětí na jednu ženu. Vzrostl podíl dětí narozených mimo manželství z 9% v roce 1990 na 49% v roce 2016.
Zvýšil se průměrný věk matky při narození prvního dítěte z 22,5 let v roce 1990 na 29 let v roce 2016. V důsledku snižující se fekundity žen již po dosažení věku 30 let a výrazně nízké fekunditě žen v pokročilém reprodukčním věku lze předpokládat, že význam asistované reprodukce z hlediska celkové plodnosti vzrostl a dále bude narůstat.
Přestože posun rodičovství do vyššího věku se týká i ostatních evropských populací, nemá asistovaná reprodukce ve všech státech stejný demografický význam. Pravděpodobnější je, že státy s nízkou úrovní plodnosti a vysokým průměrných věkem žen při porodu dítěte budou vykazovat vyšší podíl žen podstupující některou z forem léčby neplodnosti než státy s vyšší úrovní plodnosti.
Asistovaná reprodukce je sice osobní záležitostí každého páru, avšak v důsledku jejího intenzivnějšího rozšíření v posledním desetiletí získala nový společenský význam. Počty dětí narozených po mimotělním oplodnění nebo po aplikaci jiných metod léčby neplodnosti nejsou v kontextu současného populačního vývoje České republiky zanedbatelné.
Podle posledních údajů se v České republice rodí kolem 3,6% dětí po asistované reprodukci. V evropském srovnání patří Česká republika ke státům s vyšším podílem dětí narozených po asistované reprodukci.
Nejvyšší podíl byl zaznamenán v Dánsku (víc jak 5%). Vzhledem ke stále nízké úrovni plodnosti (1,6 v roce 2016) je rostoucí využívání asistované reprodukce důležité pro kompenzaci odkladu plodnosti české populace.
Demografický potenciál asistované reprodukce do značné míry závisí na její dostupnosti pro širší veřejnost. V Evropě lze pozorovat velkou variabilitu států z hlediska užívání nejrůznějších metod asistované reprodukce a tím i podílu dětí narozených po asistované reprodukci.
Růst využívání náročnějších metod asistované reprodukce významně závisí jak na dostupnosti kvalitních zdravotnických zařízení poskytující danou péči, tak na míře finanční podpory vyplácené ze zdravotního pojištění v jednotlivých státech. Čím více jsou náklady na léčbu neplodnosti hrazené zdravotními pojišťovnami, tím intenzivnější je jejich využívání. V důsledku rostoucích nákladů spojených s léčbou neplodnosti je snaha co nejvíce zefektivnit asistovanou reprodukci a vytvořit podmínky pro její snadnější dostupnost a nižší nákladnost.
Současně jsou do klinické praxe neustále zaváděny nové reprodukční technologie, které rozšiřují možnosti léčby různých příčin neplodnosti a mohou tím významněji ovlivnit výslednou reprodukci populace. V České republice je dostupnost asistované reprodukce zajištěna prostřednictvím zdravotní politiky, která zahrnuje jak popularizaci léčby neplodnosti, tak nastavení podmínek pro její realizaci.
Nízký věkový limit žen (39 let), do kterého se zdravotní pojišťovny podílejí na úhradě nákladů asistované reprodukce spojený s omezeným počtem hrazených cyklů (3-4) dosud udržuje relativně mladou věkovou struktuře žen podstupující asistovanou reprodukci. Nicméně v souvislosti s posledními trendy uvedenými výše, tj. odkladem rodičovství do vyššího věku a neustálým rozvojem reprodukčních technologií, se změnily i podmínky pro dostupnost asistované reprodukce.
Tyto nové podmínky dosud nebyly reflektovány v legislativě České republiky. Asistovaná reprodukce je obtížně dostupná nebo nedostupná pro určitou skupinu lidí - s nižším příjmem, ženy ve věku nad 39 let a svobodné ženy.
Otázky: 1. Měla by se podpora asistované reprodukce stát součástí systému podpory rodin v rámci nově koncipované rodinné politiky? Neboli, lze zvýšení dostupnosti asistované reprodukce považovat za nový nástroj populační politiky v kontextu probíhajících demografických změn, tj. snižování reprodukčního potenciálu populace České republiky? 2.
Do jaké míry lze zvýšit podíl zdravotních pojišťoven na úhradě nákladů spojených s asistovanou reprodukcí? Mohly by zdravotní pojišťovny platit větší část nákladů na IVF než dosud nebo hradit veškeré náklady? Mohl by se zvýšit počet hrazených cyklů IVF? 3. Měla by se zvýšit věková hranice žen, do které se na finanční úhradě jejich asistované reprodukce podílejí zdravotní pojišťovny? 4.
Měla by být asistovaná reprodukce v České republice umožněna také ženám bez partnera? 5. Jak podpořit, aby mladí lidé zakládali rodiny dříve a neodkládali rodičovství do stále vyššího věku?