Abstract
Otázka ikoničnosti jazyka představuje v současnosti jedno z velkých diskusních témat v lingvistice, a to napříč mnoha oblastmi: od sémiotiky přes lingvistiku znakových jazyků až po výzkum gestikulace u jazyků mluvených s přesahy do kognitivní psychologie a dalších kognitivních věd. Zatímco během větší části 20. století byla ikoničnost všeobecně považována za jev na samém okraji jazykového systému a obvykle se zájem o ni redukoval na zvukově symbolická slova, v poslední době se téma ikoničnosti v jazyce dostává do popředí, a to z několika příčin.
Díky důslednější reflexi jazykové diverzity se ukázalo, že ikonická slova v mnoha jazycích tvoří výraznější část lexika než v dobře popsaných indoevropských jazycích. Psycholingvistická zkoumání přinesla doklady toho, že ikoničnost ovlivňuje kognitivní zpracovávání jak znakových, tak mluvených jazyků.
Výzkum strukturní ikoničnosti prokázal, že se ikoničnost netýká zdaleka jen lexikálního významu, ale projevuje se také v (morfo-)syntaxi.