Abstrakt
Na příkladu larpu "Cien Años de Soledad", který vychází ze stejnojmené knihy Gabriela Garcii Márqueze, článek představuje proces vzniku hry skrze sledování interakcí, které vedou k ustavení herní reality a jejímu udržování. Ukazuji, jakým způsobem je možné mapovat uměle vytvořené sítě a jak se takové sítě stávají autonomními.
Hlavní důraz je při tom kladen zejména na proces převzetí agency hrou. Ustavování hry je představeno od okamžiku, kdy je agency hry z vnějšího pohledu příliš slabá a pro vytvoření hry je nutná rekrutace subkulturou uznávaných mediátorů organizátory larpu, přes proces převzetí rekrutace hráči, až po okamžik, kdy vlastní agency získává nejen hra jako celek ale i jednotlivé postavy, které jsou v rámci hry ztvárňovány.
Zachycení tohoto procesu přináší alternativní náhled na hru, než jako na situaci vymezenou magickým kruhem. Teoreticko-metodologické zakotvení analýzy v Actor-Network teorii poskytuje řadu postupů, jak nahlížet na interakce, ke kterým ve hře dochází a postupně stopovat proces konsolidace celé sítě larpu.
Hra je vnímána nejen jako ustavování aktérů a jejich interakcí, ale rovněž jako proces utváření narativního přediva a konečně šíření přesahu larpu za rámec samotných herních akcí.