Abstrakt
Významné změny vegetačního krytu se uskutečnily během holocénu na území Národního parku České Švýcarsko. Tento vývoj vyústil v nejrozvinutější listnaté listnaté lesy, které se rozšířily do středoevropského klimatického optimu v polovině holocénu.
Tyto změny jsou způsobeny klimatickými změnami. Ovšem zahájil proces okysličení půdy až do dnešního dne, který způsobil ostatní variace vegetačního složení, dokonce i vyhynutí různých druhů zejména v pískovcových oblastech.
Navíc v posledních několika stoletích se lidský dopad zvyšuje. Lidé mění více či méně původních lesů z důvodu zemědělských a ekonomických důvodů na plemena specifickou a stejnozrnné plantáže.
To podporuje již snižující druhovou rozmanitost a relativní výskyt druhů podrostu. Tato studie se zaměřuje na jediný druh, stálezelený keř Ledum palustre, který je charakterizován silnými nároky na jeho stanoviště a označuje typ specifického stanoviště.
Rostou na horních severních okrajích hornin s velkým množstvím světla a vlhkosti. Na těchto místech je uložen organický materiál kvůli příznivé hydrologii.
To umožňuje studovat použití pylů a makroremainů pro paleoekologii tohoto druhu. Na základě nedávných výskytů a vztahů druhů k jejich současnému prostředí bylo vypracováno přediktivní distribuční model pro tento druh.
Pro tyto účely byl vybrán model Maxent založený na strojových učebních a environmentálních proměnných odvozených z modelu digitálního terénu. Následně byla testována přítomnost Ledum palustre v huminném půdním horizontu za použití analýzy pylových zrn.
Korelovali jsme fosilní a nedávné události. Výsledky analýzy pylu naznačují dlouhodobé přežití druhů heliofytů na vhodných místech přes holocén.
Navrhuje dlouhodobou stabilitu prostředí, což je v kontrastu s významnými změnami v vegetačním krytu. Výsledky podporují myšlenku diverzifikovaného vegetačního vývoje holocénu.
Tato velmi rozmanitá krajina pískovcového Českého Švýcarska umožňuje přežítí glaciálnímu reliktu Ledum palustre.