Abstrakt
Jan Evangelista Purkyně (1787 - 1869), byl natolik mnohostranně nadanou a silnou osobností, že se vlohy u potomstva v dalších generacích mohly bohatě diferencovat a volba zájmu měla i vlivem jeho vzoru neskutečně široké pole. Náš příspěvek se věnuje těm "dědicům" v rámci purkyňovského rodu, kteří - pravděpodobně ne vždy plně doceněni - přispěli výrazně k rozvoji některé z botanických disciplín.
Emanuel Purkyně (1832-1882, syn J. E.
Purkyně) se zaměřil na otázky rozšíření rostlin, rostlinných společenstev a vlivu ekologických faktorů na tato společenstva. Do svých prací tak zahrnul všechny směry, kterým se věnuje obor dnes nazývaný jako geobotanika.
Svým způsobem jej tak můžeme považovat za zakladatele této disciplíny u nás. Cyril Purkyně (1862-1937, vnuk of J.
E. Purkyně) se stal naším předním odborníkem na geologii, problematice rostlin se pak věnuje v několika svých paleobotanických studiích a kapitolách.