Článek identifikuje kaskádu rizik stárnutí, možné způsoby jejich řetězení a typy strategií, kterými se jednotlivci proti nim jistí. Pomocí takto vystavěného konceptuálního rámce autoři zachycují chybějící souvislosti mezi volbou konkrétních individuálních strategií na jedné straně a riziky nenaplnění vnímaného ideálu stáří na straně druhé.
Nový konceptuální rámec je navržen jako východisko pro další systematičtější a ucelenější studium rozhodování lidí o zabezpečení na stáří a zároveň jako nástroj pro tvůrce politiky umožňující komplexnější vnímání, a tak i účinněj ší řešení této problematiky.