Abstrakt
Tématem disertační práce je debata o povaze estetických pojmů (výroků či soudů) v analytické estetice 20. století. Hlavní pozornost je věnována dvěma milníkům této debaty, článkům "Estetické pojmy" Franka N.
Sibleyho a "Kategorie umění" Kendalla L. Waltona.
Sibleyho analýza estetického užívání jazyka zahajující tuto debatu je interpretována jako původní formulace tradičního estetického problému antinomie vkusu (nárok estetických soudů na ospravedlnění bez jasných kritérií). Pozdější vývoj debaty ovšem vykazuje tendenci k oslabování tohoto Sibleyho vhledu, a to dvěma základními způsoby: buď jsou hledána pravidla, kterými by se estetický soud řídil, anebo je redukován na pouhé sdělení osobních preferencí bez nároku na obecnou platnost.
Kognitivismus Kendalla Waltona zahajující novou etapu debaty na začátku sedmdesátých let spadá do první skupiny. Odklon od původních výsledků Sibleyho analýzy je interpretován jako přetrvávající vliv logického pozitivismu na analytickou estetiku.
Práce zároveň přináší pozitivní příspěvek k problematice v podobě návrhu aplikace výsledků zkoumání metaforického užití jazyka v rámci analytické filozofie jazyka na téma estetického soudu.