Příspěvek se soustředí na období, jež předcházelo tzv. reintegraci Sarajeva a jejímu hlavnímu doprovodnému jevu: exodu sarajevských Srbů z hlavního města. Na základě kompromisního rozhraničení země sjednaného v Daytonu musely znesvářené strany předat jimi doposud kontrolovaná území do správy svých protivníků.
Největší spory vyvolalo převedení pěti sarajevských okresů, které do konce války drželi Srbové, pod kontrolu bosňácko-chorvatské entity, tzv. Federace BaH.
Nařízený transfer teritorií způsobil další sérii nedobrovolných přesunů specifických svou masovostí, násilným průběhem, chaosem, manipulacemi a kontroverzními narativy, jakými byl interpretován v Bosně a Hercegovině (dále jen BaH) a v zahraničí. Kolektivní odchod sarajevských Srbů z hlavního města, jejich přesun a usazení se na území tzv.
Republiky srbské (dále jen RS) se v kontextu bosenské války vymykal rovněž tím, že k němu došlo až v prvních měsících roku 1996, tedy po skončení konfliktu.