Charles Explorer logo
🇨🇿

Klaudyánova mapa Čech v Münsterově Kosmografii : S příklady z Mapové sbírky PřF UK

Publikace |
2021

Abstrakt

Článek se zaměřuje na hodnocení nejstarší kartografické památky zobrazující České království. Roku 1518 vyšla v Norimberku první samostatná mapa Čech, za jejíhož ideového autora je považován Mikuláš Klaudyán.

Na své náboženského misi se také setkal s Erasmem Rotterdamským, který později působil v Basileji. Sebastian Münster byl německý renesanční učenec, působící v Basileji, který mimo jiné vydal komentovanou Ptolemaiovu Geografii.

Od roku 1544 vydával u Heinricha Petriho Kosmografii, dobovou encyklopedii popisující svět. Problémy jednotlivých vydání Kosmografie jsou přehledně podány prostřednictvím tabulky autorů a jejich interpretací počtu vydání v příslušných letech.

Po německém vydání následovaly latinský, francouzský, český a italský překlad. Kosmografie byly bohatě ilustrované a doprovázené mapovými přílohami.

Autorka se zaměřuje na mapy Českého království v Kosmografiích. Ty člení na tři základní typy: velké dvoulisté mapy s textem Klaudyánova typu, malé mapy s textem Klaudyánova typu a velké dvoulisté mapy Crigingerova typu.

Mapy dochované v Mapové sbírce Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy jsou podrobeny obsahové a formální analýze a texty na rubové straně různých jazykových verzí jsou srovnávány a hodnoceny. Jsou popsány rozdíly mezi mapami, vydáními i verzemi.

Zcela zvláštní postavení zaujímá mapa s Českým královstvím v české edici Jana Kosořského z Kosoře z Kosmografie české (1554). Oproti všem ostatním verzím, které jsou velmi podobné, zde bylo provedeno nejvíce změn.

Kopie obsahuje dvojstranu dvakrát přehnuté mapy Čech obklopené erby českých šlechticů. Byl vytvořen opravený a počeštěný obsah, doplněný poznámkou o prameni a toku Labe.

V průběhu výzkumu byl nalezen unikátní exemplář s českým popisem mapových znaků. Od roku 1588 vycházely nové edice Sebastiana Petriho s mapami kopírujícími dílo Abrahama Ortelia.

Analýze byla podrobena také mapa Crigingerova typu, aby byly vyjasněny rozdíly oproti Klaudyánovým adaptacím. Závěrem je představeno a analyzováno faksimile mapy z roku 1898 podle předlohy z Kosmografie přeložené Zikmundem z Puchova. Článek je doplněn podrobným bibliografickým seznamem zkoumaných map, s poznámkových aparátem a s úplnými přepisy originálních textů v národních jazycích.