Abstrakt
Ve svém příspěvku "K dualismu soukromého a veřejného v latinsko-křesťanské civilizaci" představuje alternativy k bipartici soukromého a veřejného práva, a to zejména z pohledu Koneczného srovnávací teorie dějin civilizací. Bližší - dílem filozoficko-etický, dílem historicko-právní - pohled na vybrané milníky ve vývoji přístupu k distinkci soukromého a veřejného práva v kontinentálním typu právní kultury vyúsťuje v tezi, že analyzovaná distinkce může být zkoumána, potažmo tedy i její významnost hodnocena, v několika základních úrovních, a to jako: a) typologická (obecná) charakteristika určitého právního systému, b) systematika práva a právních norem, c) metoda právní regulace, d) rozhraničení právních sankcí a způsobů právní ochrany, e) systematika subjektů práva a jejich práv a vztahů.
Na všech úrovních lze přitom úvahy rozvíjet deskriptivně, anebo preskriptivně, popř. je možná i kombinace obojího. Za stěžejní je třeba dle autorky považovat první dvě dimenze, jež se promítají i do dalších rovin.
Upozorňuje přitom, že lze uvažovat jednak o určitém "jádru" soukromého a veřejného práva, resp. o jejich určitých hlavních oblastech jednak o hraničních oblastech. Existence obtížně zařaditelných případů však dle jejího soudu nelegitimizuje závěr, že členění je nevhodné či nelogické a lze ji překlenout, pokud úvahy o právním dualismu ve kterékoliv z naznačených rovin budou vedeny nikoliv v kategoriích logické klasifikace, nýbrž typologie, kde se určité nedokonalosti ex definitione předpokládají.