Hovořit o soukromém a veřejném právu znamená podle mého názoru nikoliv popisovat samostatné normové soubory či subsystémy v současném právu, nýbrž popisovat odlišnou metodu právní regulace, která v právu působí. Metoda regulace se vskutku liší s tím, že ale dochází k prolínání soukromého a veřejného práva.
Například, vzhledem k současnému nárůstu právní úpravy podléhá řada soukromoprávních jednání regulaci rovněž veřejnoprávními předpisy. Lidská práva již dnes nepůsobí toliko jako sféry, do nichž stát či jiná veřejná moc nemají zasahovat.
Stávají se naproti tomu atributy člověka (a v některých případech i určitých právnických osob), z nichž plyne nárok vůči státu, aby se žádný subjekt nemohl dovolat jednání porušujícího základní práva.