Autor upozorňuje, že v mezinárodním právu, které je systémem odlišným od vnitrostátního práva, je otázka vztahu soukromého a veřejného v právu také přítomná, i když není centrální. Projevuje se odlišně a spíše nepřímo.
Kromě možných analogií vnitrostátního práva v právu mezinárodním, kde tradičně dominoval spíše vliv soukromého práva, se tato otázka objevuje zvláště v odvětvích mezinárodního práva, která regulují práva a povinnosti osob (fyzických nebo právnických). Typickým příkladem je mezinárodní investiční právo.
Ač bylo vytvořeno smlouvami, které mají za cíl chránit především soukromé zájmy (investice a investory), a zahrnuje dnes již početná materiální a procesní pravidla, při jejich vnitrostátní realizaci hrají klíčovou roli právě předpisy veřejného práva. Na jejich kvalitě a správné aplikaci totiž závisí, zda chování státních orgánů a dalších osob, které se přičítá hostitelskému státu, bude kvalifikováno jako porušení mezinárodních standardů zacházení a ochrany investic, nebo jako legitimní regulatorní opatření.
Zkušenosti z mezinárodních investičních arbitráží vedou k závěru, že vedle preciznější formulace mezinárodních smluv hodně záleží na vnitrostátní úpravě. Podceňování veřejného práva a regulace ve veřejném zájmu se prostě nevyplácí.