Osamostatnění občanského práva procesního z područí práva hmotného, ke kterému docházelo postupně zhruba od poloviny 19. století, je mj. spojeno s přijetím koncepce procesněprávního vztahu. Ten je pojímán jako trojstranný veřejnoprávní vztah, jenž je nezávislý na existenci soukromoprávního poměru, o němž se v řízení jedná.
Rozlišování procesně- a hmotněprávních vztahů pak logicky vyúsťuje v závěr, podle kterého existence oprávnění a povinností hmotněprávní povahy není předpokladem účastenství v civilním sporném řízení.