"Celkem značně uklidněn a s chutí do nové práce." Ladislav Štoll v období pražského jara a rané konsolidace
Abstrakt
V přítomné studii rekonstruuji osudy a názorovou perspektivu literárního kritika, ideologa a politika Ladislava Štolla mezi lety 1968 až 1973. Hlavním pramenem mi byl stejnojmenný osobní fond uložený v AAV.
Pozice a veřejná role Ladislava Štolla byly otřeseny po reformním zasedání ústředního výboru KSČ na přelomu let 1967 a 1968 a po schůzích stranické skupiny a rady Ústavu pro českou literaturu. V období Pražského jara do srpna 1968 se Štoll stahuje z veřejného prostoru a ustupuje z řídících funkcí v ČSAV. Čelí kritice a mediálním útokům pro svou stalinistickou minulost, roli hlasatele represivních opatření proti proreformním spisovatelům na spisovatelských sjezdech, včetně například (neprokázaného) obvinění z účasti na politických procesech.
O neuspokojivé situaci v Československu zpravuje své sovětské přátele a kolegy, literární historiky. Okupaci 21. srpna 1968 vítá jako moment, jímž se dějinné směřování Československa odklání od kontrarevoluce, zároveň však upřednostňuje řešení, která by neohrožovala státní a národní suverenitu.
Od podzimu 1968 do poloviny roku 1969 se zdržuje v ústraní, věnuje se badatelské činnosti, cestuje do zahraničí. Od podzimu 1969 do léta 1970 se zasazuje o konsolidaci humanitních a společenských věd jako zaměstnanec obnoveného Československo-sovětského institutu.
Konzultuje konsolidaci československé rusistiky se sovětskými akademiky, žádá jejich poradní zásah, stojí za vydáním stěžejních normotvorných dokumentů. V ústředním výboru KSČ a jeho ideologické komisi pracuje na stranických analýzách kulturně-politického vývoje po roce 1956, který vedl k Pražskému jaru.
Přehodnocuje své názory na tento vývoj, začíná ho vnímat jako od počátku fatální, svůj někdejší dialog s reformisty jako příliš velkorysý. Vítá výsledky konsolidačního procesu a vznik jeho kodifikace, Poučení z krizového vývoje.
V červenci 1970 se stává předsedou kolegia věd o umění ČSAV a nepřímo řídí reorganizaci Ústavu pro českou literaturu. V únoru 1972 se jako ředitel vrací do konsolidovaného Ústavu pro českou a světovou literaturu, zároveň se stává šéfredaktorem České literatury.
Ujímá se i množství dalších funkcí a úloh v nejrůznějších kontrolních a akademických orgánech a komisích. Kvůli těmto povinnostem a ze zdravotních důvodů se opět odcizuje práci v ústavu.