Sametová revoluce svou ideovou negací a vyřazením mocenských struktur předchozího režimu protrhla hráz antipatie a nenávisti k němu. Podle konsensu rozhodující drtivé většiny společnosti, jejž v roce 1993 legislativně zakotvil český parlament, byl komunistický režim režimem nelegitimním a zasluhuje morální odsouzení a pohrdání.1 Tento konsensus se stal pilířem nové identity a nového étosu společnosti a v neposlední řadě prizmatem, skrze něž se lámaly interpretace historických událostí a faktů.