Jednou z nejčastějších příčin těžké sekundární artrózy karpu je dlouhodobě přetrvávající nestabilita. Důvodem bývá nejčastěji pakloub člunkové kosti, nebo zastaralá léze scapholunátního (SL) vazu.
Tyto změny vedou k postupnému vzniku sekundární artrózy v oblasti radiokarpálního a později i mediokarpálního kloubu. V současné době se užívá klasifikace dle Watsona a změny jsou označovány jako scapholuna - te advanced collapse (SLAC) a scaphoid non-union advanced collapse (SNAC).
V průběhu let 2005 až 2014 jsme na našem pracovišti provedli čtyřrohou dézu karpu celkem u 62 pacientů, ve dvou případech se jednalo o oboustranný výkon. V našem souboru je zastoupeno 10 žen a 52 mužů.
V 39 případech se jednalo o diagnózu SLAC III. stupně (obr. 1) a ve zbylých 25 případech SNAC III. stupně. Ve 31 případech byla operována dominantní končetina, v jednom případě pacient udával ambidextrii.
V době operace činil průměrný věk 55 let a 9 měsíců. Celkový rozsah pohybu v sagitální rovině se pohyboval mezi 30-100° s průměrnou hodnotou 63,7°.
Ve frontální rovině činil 10-55° s průměrem 32,1°. Funkční zhodnocení jsme provedli pomocí Mayo Modified Wrist Score dle Minamiho.
Výsledek u 15 pacientů byl hodnocen jako "excelentní", dalších 22 jich spadalo s ohledem na výskyt mírných bolestí bez výrazného omezení rozsahu hybnosti a síly stisku do kategorie "dobrý" (zahrnuje pacienta s oboustranným výkonem). Pro výskyt středně silných bolestí byl výsledek u dalších 10 pacientů hodnocen jako "uspokojivý".
Do hodnocení "slabý" spadali celkem 4 pacienti, dva pro nezhojení dézy a další dva z nich pro silné bolesti při zátěži (jeden z těchto pacientů podstoupil oboustranný výkon, udával silné bolesti obou zápěstí). V hodnocení dle DASH skóre se nejlepší výsledek rovnal 0, nejhorší 65,83 s celkovým průměrem 20,5. Čtyřrohá déza karpu je v současné době standardem při řešení poúrazových degenerativních změn zápěstí (27).
Hlavní indikací jsou II. a III. stupeň SLAC a SNAC deformity. Při druhém stupni, při kterém je zachován mediokarpální kloub, je alternativou provedení proximální karpektomie (1, 5, 9, 17).
Při těžších postiženích, kdy je zasažena i oblast fossa lunata, či po selhání předchozích výkonů, je variantou totální déza karpu (27). Někteří autoři zmiňují v této souvislosti implantaci náhrady zápěstí, a to jednak jako primární řešení u SLAC/SNAC III. a IV. stupně, tak i jako salvage proceduru.
V případě správné indikace představuje čtyřrohá déza karpu velmi dobré řešení. V našem souboru pacientů jsme docílili výsledků, které jsou ve všech parametrech plně srovnatelné s ostatními publikacemi.