Abstrakt
Příspěvek nastiňuje "Státní občanství v nových pohledech". Pohledy jsou nové tím, že staví tradiční koncepty nabývání státního občanství na základě principů ius soli a ius sanguinis do jiného světla a vyžadují hledání dalších argumentů pro jejich zachování coby majoritního způsobu přiznávání státního občanství.
Nejedná se pouze o teoretické problémy bez praktického významu. Zaprvé upozorňují na případy, kde existuje velký rozkol mezi státním občanstvím a reálným vztahem ke státu, což v praxi může vést k mnoha smutným životním příběhům a v teorii vyvolávat pochybnosti o řádném naplnění kritéria začlenění do demokratického procesu.
Podněcují dále úvahy o tom, zda může být legitimní rozlišovat mezi rodilými a naturalizovanými občany z hlediska přístupu k právům, eventuálně ve vztahu k povinnosti podrobit se nějaké sankci či strpět újmu. Autorka si mj. klade otázku, zda může být jiná cesta k nabytí občanství důvodem pro jiný obsah občanství, anebo jsou tyto úvahy bezpředmětné a platí, že jakmile někdo projde "branou" občanství, nelze už mezi občany v tomto ohledu rozlišovat.