Na odhalení týrání dítěte se ve značné míře podílí zobrazovací diagnostika. I zde by mělo být ionizující záření minimalizováno na nejnutnější.
Radiační zátěž u základních protokolů stanovených britskou pracovní skupinou "Child abuse Taskforce" využívající kolem 40 rentgenových snímků a relativně často i CT, pokládají pražští autoři za nadměrnou. Doporučují šetrnější základní algoritmus zobrazovacích metod začínající ultrazvukem břicha i mozku a pokračující vyšetřením skeletu.
Jejich základní kostní protokol (nezapočítávající snímky lebky) představuje 20 % radiace opakovaného kostního protokolu britských autorů. Dalšího snížení dávky záření dosahují omezením CT vyšetření s upřednostněním MR.
Výtěžnost zobrazovacích metod tak zůstává zcela postačující bez zbytečné vysokého ozáření dětského pacienta.