Úspěšná profylaktická léčba přípravkem FEIBA v prevenci krvácení u pacienta s těžkou formou hemofilie A a vysokým titrem inhibitoru FVIII
Abstrakt
Po eliminaci rizika přenosu infekce současnými substitučními přípravky FVIII a FIX zůstává nejobávanější komplikací léčby hemofilie vznik inhibitoru FVIII/IX. Inhibitor neutralizující FVIII se tvoří u přibližně 20-30 % pacientů s těžkou hemofilií A a u 1-5 % pacientů s hemofilií B.
U asi 75-80 % nemocných s hemofilií A se podaří inhibitor trvale odstranit imunotoleranční léčbou (ITI), v případě hemofilie B jsou výsledky horší. Pacienti, u nichž byla ITI neúspěšná a mají trvale vysoký titr inhibitoru (nad 5,0 Bethesda jednotek [BU]), nemohou být léčeni běžnými koncentráty FVIII/IX a jsou odkázáni na léčbu tzv. "bypassing" přípravky, jako jsou rekombinantní aktivovaný koagulační faktor VII (rFVIIa), známý jako NovoSeven, a směs prokoagulačních faktorů II, VII, IX a X, antikoagulačního proteinu C, inhibitoru tkáňového faktoru (TFPI) a malých množství kofaktorů FV, FVIII a proteinu S ve vyváženém množství, známá jako FEIBA.
Pod pojmem "bypassing" je třeba chápat schopnost těchto léků obejít v koagulační kaskádě potřebu FVIII a FIX a aktivovat přímo FX. Oba léky se řadu let používají v terapii akutních krvácení u hemofiliků s inhibitorem, lze je ale také využít v profylaktické léčbě.
Jsou účinné v přibližně 80 % krvácivých epizod. Nevýhodou obou těchto přípravků je obtížná predikce a laboratorní kontrola účinnosti.
Pacienti s inhibitorem, kteří nemohou být léčeni koncentráty FVIII/IX, jsou většinou léčeni v režimu on demand (substituce pouze při krvácení) bypassing léky a z toho důvodu neprofitují z profylaktické léčby jako pacienti bez inhibitoru. Obecně platí, že zvládnout krvácení u pacientů s inhibitorem je výrazně obtížnější než u pacientů bez inhibitoru.
V důsledku toho jsou tito nemocní ohroženi rozvojem hemofilické artropatie, kterou již dnes jinak prakticky nevidíme. Snahou lékařů tedy je využít bypassing přípravky rovněž k profylaktické léčbě.
Ta snižuje počet krvácení do kloubů a chrání pacienty před těžkým krvácením do svalstva, ohrožujícím končetinu, a život ohrožujícím krvácením, jako je např. krvácení do CNS. Kromě toho omezuje počet zameškaných hodin ve škole či zaměstnání, snižuje počet návštěv ve zdravotnickém zařízení, počet hospitalizací či ortopedických intervencí a zlepšuje kvalitu života.