Molekulární mechanizmy primární a sekundární rezistence, molekulárně-genetické znaky a vlastnosti KIT/PDGFRA nemutovaných GIST
Abstrakt
Gastrointestinální stromální nádory (GIST) tvoří nejčastější mezenchymální nádory gastrointestinálního traktu. Velká část z nich vzniká na základě aktivačních mutací v genech KIT (75 - 85 %) nebo PDGFRA (méně než 10 %).
Identifikace aktivačních mutací v genech KIT a PDGFRA, které kódují příslušné receptorové tyrozinkinázy (RTK), znamenala významný průlom v cílené terapii metastatických, neoperabilních nebo recidivujících GIST. Primární a/nebo sekundární rezistence je významným problémem biologické terapie imatinib mesylátem (IM) u pacientů s GIST.
Oba typy rezistence vedou ke snížené terapeutické odpovědi na IM, případně k selhání této léčby a progresi onemocnění. Hlavním mechanizmem sekundární rezistence je vznik sekundárních mutací.
Problémem progrese onemocnění je kromě primární a sekundární rezistence také selhání úplné eradikace nádorových buněk i při dlouhotrvající terapii inhibitory RTK. GIST bez přítomnosti mutací v genech KIT/PDGFRA tvoří u dospělých 10 - 15 %, u pediatrických GIST je to až 85 % případů.
KIT/PDGFRA nemutované GIST tvoří heterogenní skupinu nádorů s několika molekulárně-genetickými i morfologickými odlišnostmi. Molekulárně se KIT/PDGFRA nemutované GIST liší např. mutacemi v genech BRAF, KRAS, NF1 nebo defekty v sukcinát dehydrogenázových (SDH) podjednotkách.
GIST s nemutovanými geny KIT/PDGFRA vykazují nižší citlivost na cílenou terapii IM v porovnání s mutovanými GIST. Terapeutické možnosti se ve skupině KIT/PDGFRA nemutovaných GIST soustřeďují na BRAF inhibitory, inhibitory PI3K dráhy (mTOR), nebo na inhibitory receptorů IGF1R a VEGFR.