Abstrakt
Pacienti s bipolární afektivní poruchou (BAP) mají zhruba dvojnásobné riziko diabetes mellitus 2. typu (T2DM) oproti zdravým kontrolám stejného věku a pohlaví. T2DM negativně ovlivňuje strukturu a funkce mozku.
Komorbidita mezi BAP a T2DM je obvykle spojená s horším klinickým průběhem BAP, tendencí k chronicitě, horšímu psychosociálnímu fungování a nižší terapeutické odpovědi na léčbu lithiem. Navíc pacienti s BAP a porušeným glukózovým metabolismem mají menší objemy hippocampů, kortikální šedé hmoty a také nižší prefrontální hladiny N-acetyl aspartátu (neuronální marker) než pacienti s BAP bez porušeného metabolismu glukózy.
Výše zmíněné klinické a mozkové změny se navíc vyskytují již na úrovni inzulinové rezistence, jejíž stanovení ale není součástí běžné klinické praxe. Navíc se začínají množit důkazy, že léčba metabolických změn může mít pozitivní vliv jak na průběh duševní nemoci, tak na změny mozku.
Inzulinové senzitizéry zlepšují příznaky unipolární i bipolární deprese a intenzivní kontrola glykemie může zmírnit negativní dopad T2DM na mozek. Tato zjištění vytvářejí řadu podnětů pro budoucí výzkum, který by mohl posílit vývoj psychofarmak a přímo ovlivnit péči o pacienty.