Abstrakt
Cílem příspěvku je nastínit některé problémové okruhy stávající právní úpravy týkající se obnovy území po těžbě s větším využitím potenciálu sukcesních procesů a ochrany nově vznikajících přírodně hodnotných ekosystémů. Vedle značně nepřehlednosti samotné právní úpravy patří k zásadním problémům přetrvávající preference zachovávání předchozího (resp. produkčního) způsobu využití území, absence mechanismu změny či aktualizace plánu rekultivace s ohledem na aktuální stav a vývoj území a v zásadě slabá pozice orgánů ochrany přírody jak oproti státní báňské správě, tak i oproti orgánům státní správy lesa a orgánům ochrany zemědělského půdního fondu.