Zakotvení environmentálních postojů v obecnějších hodnotových orientacích (např. Karp, 1996; Schultz a Zelezny, 1998) implikuje, že lidé se silnými environmentálními postoji by se měli obecně chovat morálněji, bez ohledu na kontext chování, tedy i v situacích, které nesouvisejí s ochranou životního prostředí.
Abychom mohli tuto hypotézu ověřit, realizovali jsme sérii tří experimentálních studií (N = 200 - 300). S využitím procedury navržené Mazarovou a Zhongem (2010) jsme manipulovali úroveň environmentálního chování jako nezávislou proměnou a sledovali jsme efekt této manipulace na následné morální chování (úkol s podváděním přejatý z Fischbacher & Föllmi-Heusi, 2013) v rámci jednofaktorových mezisubjektových experimentů.
Naše výsledky ukazují, že morální chování environmentalistů je nezávislé na kontextu a že je mediováno morální identitou.