Abstrakt
Jednou z pozoruhodných událostí se v rámci debaty o definici umění nedávno stala kniha amerického filozofa Alvy Noëho Divné nástroje (2015). Umělecká díla jsou a vždy byla, tvrdí Noë, "divnými nástroji", tzn. výtvory, které zaujímají k běžným nástrojům a technologiím zvláštní postavení.
Pojem technologie používá Noë v širokém smyslu a rozumí jím lidskou schopnost uspořádávat a ovládat vztahy mezi lidmi a mezi člověkem a přírodou, přičemž každá skutečně funkční technologie se z povahy věci stává naší součástí. Umění je divnou technologií, neboť jeho účelem je vzdorovat negativním, umrtvuj ícím důsledkům aplikace technologií běžných.
Příspěvek má za cíl kriticky přezkoumat Noëho návrh teorie umění, a to především z perspektivy dvou základních otázek: Je popisovaná funkce uměleckých děl výlučná a pro umění určující? Za druhé, dokáže Noë beze zbytku obhájit povstávání technologií druhé úrovně (umění, filozofie) z roviny technologií běžných a jejich následný sestup zpět na úroveň první?