Autofagie je vysoce konzervovaný buněčný mechanismus, který v buňkách většiny zdravých tkání napomáhá předcházet akumulaci abnormálních intracelulárních proteinů. Pod tlakem specifických stresových podmínek je však buňka schopná pomocí autofagie likvidovat nejen proteiny, ale i celé organely či intracelulární patogeny.
Rozličnost autofagických cílů zvýrazňuje komplexní roli těchto drah v regulaci mnoha aspektů buněčné fyziolo-gie i patologie. Autofagie je mnohastupňový proces a zásahem do jeho jednotlivých kroků lze terapeuticky ovlivnit průběh některých onemocnění.
Porozumění přesných mechanismů, jimiž se autofagie podílí na rozvoji patologie člověka, je však stále neuspokojivé. Otázka, z da se ovlivnění autofagických drah stane v budoucnu jednou z hlavních terapeutických modalit v léčbě vybraných onemocnění, zůstává stále velmi kontroverzní