Lymeská borrelióza je bakteriální infekce přenášená klíšťaty, která postihuje řadu orgánů a tkání. Diagnostické obtíže působí hlavně rozmanitost klinických projevů a malá dostupnost a využitelnost přímých laboratorních metod.
Základem laboratorní diagnostiky je v současné době průkaz specifických IgM a IgG protilátek, potvrzující kontakt s infekčním agens, nikoliv aktivitu infekce. Předpokladem správné diagnózy je pečlivé zhodnocení klinického obrazu v korelaci s výsledky laboratorních testů.
Základními skupinami antibiotik účinných na léčbu borreliové infekce jsou tetracykliny, penicilinová antibiotika, cefalosporiny a makrolidy. Nedostatečná nebo žádná klinická odpověď by měla vést k přehodnocení diagnózy a rozšíření diagnostického postupu o jiné, i neinfekční příčiny obtíží.
Opakování ani prodlužování léčby antibiotiky není doporučováno.