Abstract
Dlouhodobý záchyt mrtvorozenosti zůstává v ekonomicky vyspělých zemích po desetiletí víceméně stabilní i přes jasně definované rizikové markery a vysokou úroveň zdravotní péče na rozdíl od zemí rozvojových, kde je patrný velký potenciál k redukci mrtvorozenosti. Tohoto potenciálu využívají programy podporované Organizací spojených národů.
Ve vyspělých zemích je pravděpodobná cesta ke zlepšení výsledků mrtvorozenosti zavedení screeningového vyšetření, které bude moci selektovat rizikovou skupinu těhotných s následným adekvátním vedením léčby. Druhou cestou je zpřesnění diagnostiky proběhlého porodu mrtvého plodu za účelem zjištění primární příčiny, která bude klíčová pro prekoncepční péči v těhotenství následném.
Nízká porodní hmotnost je téměř vždy důsledkem jiné primární příčiny nejčastěji se odehrávající ve fetoplacentárním řečišti. Nadhodnocenost nízké porodní hmotnosti je přímo úměrná době, která uběhla od úmrtí k porodu a současně též od porodu po histopatologické vyšetření.