Článek se zabývá spisy a myšlenkami rabína Judah Loew ben Bezalel (obyčejně známý pod jeho zkratkou MaHaRaL). Jádro tohoto článku spočívá v ukázání vztahu Maharalovy myšlenky k myšlenkám prezentovaným v knize Zohar.
Móda, funkce a další vývoj Maharalova vesmíru jsou ovlivňovány lidskými skutky. Člověk má schopnost přiblížit se k božské sféře nebo ustoupit do sféry hmoty ve všech aspektech lidského života. Maharal ve své cestě omezování popisuje tuto moc ve světle lidského sexuálního chování a zaměřuje se na mužský autoerotitismus.
Maharal používá průchod z Sefer Zohara, jmenovitě I: 18a, a opakuje jej třikrát v jeho "enitre" práci - v Cesta omezení, v Hiddushei Aggadot av Be'er ha-Golah. Text popisuje emanaci božské tvůrčí síly prostřednictvím sefirothu.
Na konci Maharal interpretuje tuto emanaci jako proud spermií z mozku do genitálií. Mužský autoeroticismus je pak představován jako porušení tohoto přímého toku, který může (v kontextu Zohar) vést k posílení "Sitra achra" - "jiné strany".
Masturbace je následně prezentována jako podřízení démonickým mocnostem. Dalším přínosem tohoto dokumentu je vykreslit Maharal v realističtějším pohledu - ne jako humanista raně moderní Prahy, ale jako tradiční rabín vyznávající tradiční hodnoty, který se drží spíše rigidního pohledu na lidskou existenci ve světě.