Abstrakt
Tupé poranění hrudníku je spojeno s vysokým rizikem morbidity a letality. Komplikace u poranění hrudníku se vyvinou druhotně u zlomenin žeber jako následek v podobě signifikantní bolesti a ventilační poruchy.
V léčbě blokové zlomeniny žeber je doporučen multidisciplinární postup zahrnující konzervativní léčbu (fyzioterapii hrudníku, analgezii, mechanickou ventilaci) a chirurgickou intervenci (stabilizaci hrudní stěny použitím osteosyntézy žeber). Časná mechanická ventilace s vnitřní pneumatickou dlahou je základem konzervativní léčby u blokové zlomeniny žeber nemocných s respirační insuficiencí. Chirurgická stabilizace blokové zlomeniny žeber je recentně přijata jako validní metoda léčby.
Zkracuje dobu mechanické ventilace, snižuje dlouhodobou bolest, a tak snižuje výskyt morbidity spojenou s prodloužením ventilační podpory. Kromě toho se snižuje neschopnost blokové zlomeniny žeber se zahojit pro poruchu hojení zlomeniny, vytvořeného pakloubu nebo progresivního kolapsu uvolněného segmentu hrudní stěny.
Zlomenina žeber je stabilizována použitím zevních dlah (Judetovy dlahy, anatomické dlahy) nebo dlahami zavedenými do dřeňové dutiny. Materiál a metody: Dvacet devět po sobě jdoucích zraněných nemocných, kteří postoupili chirurgickou stabilizaci u blokové zlomeniny žeber v Traumatologickém centru FNKV v letech 2010-2014 byli retrospektivně posouzeni.
Zahrnovalo to dermografická data nemocných, rozsah poranění hrudníku, techniku chirurgické stabilizace pomocí Judetových dlah a pooperační období. Chirurgická stabilizace hrudní stěny byla provedena v intervalu od jedné hodiny do devíti dnů po úraze.
Chirurgický výkon byl doplněn o drenáž hrudníku. Na základě zkušeností s osteosyntézou žeber Judetovými dlahami byla provedena inovace žeberních dlah ve spolupráci s vývojovým oddělením firmy Medin a.s.
Cílem inovace byly změny v technických parametrech , které jsou srovnatelné s novými dlahami dalších výrobců. Výsledky: Chirurgická stabilizace byla provedena po- užitím tří až osmi dlahami pro uvolněný segment hrudní stěny fixací tří až čtyř žeber.
Doba pooperační mechanické ventilace byla v průměru pět dní. Delší doba byla (až 16 dní ) u sdružených poranění, jako bylo kraniocerebrální poranění, rozsáhlá kontuze plíce, komplikovaná zlomenina pánve a oboustranná bloková zlomenina žeber.
Tracheostomie byla provedena u šesti pacientů vyžadujících prolongovanou mechanickou ventilaci. U dvou nemocných vznikla povrchní infekce chirurgického místa.
Nebylo zaznamenáno úmrtí po dobu sledovaného období. Inovované dlahy byly vyzkoušeny na laboratorním modelu žeber a u kadáveru s použitím nového instrumentária.
Nové technické parametry u dlahy zahrnující hmotnost dlahy, nové fixační svorky, uzamykatelné šrouby a instrumentarium jsou prioritami inovovaných dlah. Závěry: Chirurgická stabilizace segmentu hrudní stěny u blokové zlomeniny žeber je považována za účinný výkon u vybraných nemocných, vedoucí k zlepšení respirační funkce a zkrácení doby ventilační podpory.
Inovovaná Judetova dlaha je důležitým krokem k rozšíření chirurgické léčby u blokové zlomeniny žeber.