Abstrakt
Ischemická choroba srdeční představuje nejčastější příčinu úmrtí ve vyspělém světě. Vzniká při nepoměru mezi myokardiální potřebou kyslíku a průtokem okysličené krve koronárním řečištěm.
Výsledný rozsah ischemického poškození závisí nejen na délce a intenzitě ischemie, ale také na odolnosti myokardu k ischemii. Mnoho výzkumných týmů se proto zabývá otázkou, jak tuto odolnost zvýšit.
Postupně bylo popsáno několik kardioprotektivních mechanismů (adaptace na chronickou hypoxii, ischemický preconditioning, ischemický postconditioning, remote ischemic conditioning a farmakologické protekce). Kromě toho existují i dva přirozeně se vyskytující stavy, kdy je odolnost myokardu zvýšená (neonatální srdce a premenopauzální ženské srdce).
Mechanismy uvedených kardioprotektivních intervencí a stavů zvýšené odolnosti myokardu jsou velmi komplikované, vykazují však řadu společných prvků. Cílem tohoto článku je shrnout současný stav poznání v oblasti kardioprotektivních intervencí s důrazem na intracelulární mechanismy odolnosti myokardu k ischemii.