Studie se věnuje Schellingovým úvahám o povaze zla a ukazuje, jakým způsobem Schelling reviduje tradiční pojetí zla jako pouhého pasivního chybění dobra a jako něčeho, co pochází z naší smyslovosti, tj. z toho, co máme společného se zvířaty. Zla je totiž podle Schellinga schopen pouze člověk a veškeré jeho zlé jednání vzniká tím, že aktivně prosazuje svoji individuální vůli a moc na úkor celku.
Na základě podrobnější analýzy motivu radikálního zla pak studie ukazuje, že nejhlubším motivem zlého jednání je podle Schellinga lidská touha uniknout vlastní partikularitě a pomíjivosti. Poslední část studie se pak věnuje kosmologickému aspektu Schellingovy koncepce zla a jeho reinterpretaci tradičního motivu božího hněvu.