Abstract
Karcinom prostaty je nejvýznamnější malignitou mužů. Lepší porozumění jeho patofyziologii v uplynulých letech přispělo k vývoji nových léčiv, která se aktuálně uplatňují i při pokročilé či metastazujícf kastračně rezistentní formě karcinomu prostaty (mCRCP).
U docetaxelem před léčených nemocných jde o inhibitory androgenní signální cesty - abirateron a enzalutamid, které příznivě ovlivňují délku celkového přežití. Vedle těchto látek své uplatnění nachází též druhogenerační taxan kabazitaxel, radium-223 a sipuleucei-T.
Dosažený pokles rizika úmrtí se u těchto látek přitom pohybuje okolo 30 %. Většina z těchto látek se nicméně ukázala být užitečná ve vztahu k příznivému ovlivnění délky přežití i u dosud neléčených osob.
Velmi aktuální se proto stává otázka vhodného načasová ní užití těchto látek a zvolení jejich optimální sekvence. S přihlédnutím k jejich počtu však není dost dobře možné realizovat dílčí klinické studie navzájem porovnávající jednotlivé sekvence.
Evropská i americká doporučení zde bohužel příliš nepomohou.