Abstrakt
Koncept přirozeného stavu je jednou z klasických teorií (nejen) sociální filosofie 17. a 18. století. Cílem předkládaného textu je prozkoumat Rousseauovo užívání tohoto konstruktu v kontextu jeho filosofického systému a zaměřit se na (zdánlivou?) absenci koherence v tomto systému.
Na jedné straně tak stojí koncepce přirozeného stavu jako hypotetického myšlenkového konstruktu, který je navržen jako abstraktní koncept. Na straně druhé se tento text snaží ukázat, jak Rousseau přisuzuje těmto abstraktním konceptům více či méně reálnou existenci, a to prostřednictvím využívání dvou myšlenkových nástrojů: za prvé, prostřednictvím normativních struktur při popisu přirozeného stavu, za druhé metodou naznačení reálného vývoje lidské pospolitosti a navázáním přirozeného stavu na soudobou lidskou společnost.