Abstract
Nedonesené děti mají signifikantně větší riziko vzniku různých očních onemocnění i očních vad oproti dětem narozeným v termínu. Klíčovým příkladem jsou zrakové následky po těžkých formách ROP (retinopatie nedonesených), ale i úspěšně léčené děti pro ROP mohou být i za velmi pozdní dobu postiženy glaukomem nebo odchlípením sítnice.
Pozornost ale zasluhuje daleko větší populace nedonošených dětí bez vzniku ROP nebo po proběhlé lehčí formě ROP. U těchto dětí nacházíme vyšší frekvenci tupozrakosti, strabismu, krátkozrakosti a jiných typů refrakčních vad.
Na poruchách zrakových funkcí se jistě podílí i změny mozkových funkcí nedonesených dětí, byť tyto vazby nejsou ještě dobře zdokumentovány.