Abstrakt
Stať se zabývá pracovní spokojeností veřejných profesionálů, kteří implementují veřejné politiky a při této implementaci jsou v každodenním a pravidelném kontaktu s klienty. Cíl však není zaměřen pouze na obecnou pracovní spokojenost, ale také na odhalení, zda může být tato (ne)spokojenost ovlivněna pocity politické bezmoci a bezvýznamnosti vyvolanými direktivním rozhodováním o tvorbě politiky, tvořené ze shora.
Konkrétně se stať zabývá zaměstnanci Úřadu práce ČR, kteří prožili reformu této instituce, a porovnává je s těmi, kteří ji neprožili. Vzhledem k povaze cíle nesouvisí teoretická východiska pouze s "tradičními" přístupy, tedy s i interakčním přístupem, který zahrnuje poměrně známé nezávislé proměnné jako charakter práce, charakter organizace či individuální charakteristiky pracovníků, ale využívá také relativně novou teorii odcizení od politiky.
Výsledky dotazníkového šetření ukazují (N=1334), že způsob tvorby politiky může mít, ve vztahu k zaměstnancům, v praxi dlouhodobé důsledky na pocity a hodnocení pracovní spokojenosti.