Abstrakt
Syndrom vyhoření vzniká pod náporem chronického stresu z dlouhodobého psychického vyčerpání, při neustále se zvyšujících požadavcích na pracovní výkon a ubývajícím volném čase. Hlavními příznaky jsou vyčerpání, úzkost, apatie a snížená výkonnost.
Zvláště patrné je to u lékařů a zdravotnického personálu. Lékaři jsou unaveni, silně demotivováni, přestávají vidět smysl ve své práci a ztrácejí zájem o svůj obor, jsou předráždění a negativističtí, ztrácejí schopnost prožívat radost z práce, pacienti je začínají čím dál víc obtěžovat.
Nadměrné pracovní zatížení a zkracující se doba odpočinku mají také výrazný vliv na kvalitu práce. Personál začíná být k pacientům nevrlý, zvyšuje se tendence riskovat a stoupá počet chyb.
Výzkumy udávají, že výskyt omylů u těchto lékařů stoupá až šestinásobně. K psychickému vyčerpání se začnou přidávat různé somatické obtíže, jako jsou bolesti hlavy, břicha a problémy s trávením, nespavost a zvyšování nebo snižování tělesné hmotnosti.
Velmi významným faktorem, který zejména v naší zemi přispívá k syndromu vyhoření zdravotníků, je naprosto neodpovídající odměna za tuto vysoce náročnou práci. Podstatně vyšší platy, kterými hodnotí činnost zdravotnického personálu v jiných zemích, mohou alespoň částečně kompenzovat strádání spojená se syndromem vyhoření a zamezit nebo alespoň oddálit jeho vznik.