Cílem přednášky bylo vysvětlit význam rozlišování základní teoretických pojmů, jakými jsou způsobilost být pachatelem či škůdcem deliktu a zároveň také deliktní způsobilost. Tyto dvě kategorie totiž mohou být zaměňovány, i když nejsou totožné.
Způsobilost být odpovědnostním subjektem je důsledkem právní osobnosti, která je přiznána jak fyzické, tak také právnické osobě. Deliktní způsobilost v případě fyzické osoby plyne z její "příčetnosti" tj. rozpoznávací a ovládací složky jednán í.
Vzhledem k tomu, že právnická osoba nemá vlastní rozum a vůli, nemůže být způsobilá k vlastnímu zaviněnému protiprávnímu jednání, nýbrž namísto toho jí je jako její vlastní (protiprávní) jednání fyzických osob, které vystupují jako její orgány, zástupci či zaměstnanci.