Abstrakt
Zlomeniny horního konce pažní kosti představují poměrně široké spektrum různě závažných poranění, na jejichž léčbu existuje řada názorů a řada technik ošetření. V literatuře bylo zavedeno několik klasifikací těchto zlomenin, přičemž nejčastěji je užívána klasifikace Neerova.
Principem Neerovy klasifikace je rozdělení podle počtu fragmentů, definovány jsou čtyři hlavní fragmenty: fragment diafyzární, fragment hlavice a odlomený velký a malý hrbol. Podle toho se rozlišují pak zlomeniny dvou, tří a čtyř fragmentové.
Dále tato klasifikace vyčleňuje do první skupiny všechny zlomeniny s lehkou dislokací bez ohledu na počet fragmentů a linie lomu. Do ostatních skupin pak dělí zlomeniny podle průběhu linie lomu.
Poslední skupinu tvoří zlomeniny luxační a impakčn í zlomeniny hlavice. Moderní alfanumerická klasifikace AO se pro svoji složitost zatím v našich zemích příliš neujala, zvláště proto, že z ní není patrný terapeutický výstup.
U první skupiny zlomenin podle Neera s lehkou dislokací je obecně doporučen konzervativní postup léčby - krátkodobá imobilizace v Desaultově obvazu v Zahradníčkově modifikaci, v ramenní ortéze, event. v závěsu. U biologicky velmi starých a polymorbidních pacientů je možné stejně postupovat u všech typů zlomenin - invazivní řešení by neúměrně ohrožovalo celkový stav.
U zlomenin s tříštivou metafyzární zónou a zachovanou výživou fragmentu hlavice není anatomická rekonstrukce technicky proveditelná. Proto řada autorů doporučuje taková poranění indikovat k primární aloplastice.
Tato práce má za cíl seznámit čtenáře s naší originální technikou řešení zlomenin s metafyzární tříštivou zónou - neanatomickou rekonstrukcí a rovněž seznámit odbornou veřejnost s výsledky hodnocení našeho souboru.