Abstrakt
Pojednání se věnuje nařčení idealistického filosofa Johanna Gottlieba Fichta z nihilismu. Toto nařčení zformuloval v roce 1799 Friedrich Jacobi ve svém Otevřeném dopise Fichtovi.
Nihilismus se tím stal, dlouho předtím, než jej definitivně proslavil Nietzsche, tématem filosofických disputací i širších kulturních diskusí o povaze moderní filosofie. Autorka se zabývá kritikou tohoto konceptu nihilismu na pozadí Jacobiho filosofie, v níž její autor připisuje stěžejní význam citu.
Následně se přivrací k zpracování tohoto tématu v díle F. M.
Dostojevského, u něhož se setkáváme s podobně silným důrazem na cit jako na zdroj svébytné argumentační strategie proti nihilistickým filosofiím. V poslední části textu se autorka zabývá současnými fenomény, především teroristickými činy, které vykazují strukturální analogii s tím, co bylo za akty nihilismu považováno především v Rusku.