Abstrakt
Úvod: Cílem této práce bylo propojit poznatky o bolesti a teorii vztahové vazby (attachmentu) a ověřit případný vztah mezi vztahovou vazbou a klinickými a demografickými proměnnými pacientů s chronickou bolestí podstupujících fyzioterapii a efekt fyzioterapie. Metodika: soubor tvořili ambulantní i hospitalizovaní pacienti podstupující rehabilitaci, kteří byli fyzioterapeuty osloveni a souhlasili podepsaným informovaným souhlasem s účastí v dotazníkovém šetření.
Vstupní část dotazníků bylo nutné vyplnit na prvním fyzioterapeutickém sezení, výstupn í část na posledním sezení po absolvování fyzioterapie. Dotazníkové šetření obsahovalo anamnestický dotazník, vizuální analogovou škálu (VAs) pro intenzitu, nepříjemnost z bolesti a úzkost, dotazník interference bolesti s denními aktivitami (DIBDA), mapu bolesti, dotazník strachu z bolesti Fear Pain Questionnaire (FPQ-III-CZ) a dotazník hodnotící vztahovou vazbu experience in Close Relationships (eCR) (škály úzkostnosti a vyhýbavosti).
Bylo také zaznamenáno, kolik fyzioterapií jedinec absolvoval. Inkluzivní kritéria: bolest v trvání více než 3 měsíce.
Exkluzivní kritéria: pacienti s diagnózou neurologického onemocnění, onkologicky nemocní pacienti a pacienti mladší 18 let. Výsledky: Ke zpracování se vrátilo 42 dotazníků (celkově 21 %) z 200 rozdaných vedoucím fyzioterapeutům daných oddělení, z toho 4 musely být vyloučeny pro nesplnění inkluzivních a exkluzivních kritérií.
Vyhodnoceno bylo tedy 38 dotazníků (n = 38), z toho bylo 33 úplných (16,5% ze všech). Průměrný věk pacientů byl 48,2 let, z toho bylo 68,4 % žen.
Průměrná doba bolesti byla 44,3 měsíce, průměrná intenzita bolesti (VAS) 39,1mm, nepříjemnost bolesti 47,3mm, úzkost z bolesti 16,7mm, interference bolesti s denními aktivitami DIBDA 2,4 a analgetika užívalo 52,6%, z toho 25% dlouhodobě. Po léčbě, průměrně 13,8 (2-31) terapií trvajících 30-60 minut, byla průměrná intenzita bolesti snížena na 25,3mm (rozdíl 13,9), nepříjemnost bolesti na 28,3 mm (rozdíl 18,2), úzkost z bolesti na 11,3mm (rozdíl 4,6), interference bolesti s denními aktivitami DIBDA na 1,7 (rozdíl 0,7).
Užívání analgetik bylo u 12,1% sníženo, u 3,0% zvýšeno, dlouhodobě je po fyzioterapii užívalo 38,5 % (počet před terapií a po terapii se ale nezměnil). 90,9 % pacientů uvedlo, že doporučení a režimová opatření dodržovali důsledně. Průměrný strach z velké bolesti (česká verze Fear of Pain Questionaire, FPQ-III-CZ) byl 17,8, z malé bolesti 16,0 a z lékařských zákroků 16,1, strach z bolesti obecně byl 49,8.
Průměr attachmentové škály úzkostnosti (český překlad experience in Close Relatonships - eCR) byl 3,36 a průměr škály vyhýbavosti byl 3,11. Závěry: Prokázalo se sice statisticky významné snížení bolesti a interference bolesti s denními aktivitami obtíží po fyzioterapii - mimo délku vztahu, která korelovala se snížením interference bolesti s denními aktivitami, ale nenašly se signifikantní prediktory této změny (včetně attachmentu).
Dále vztahová úzkostnost v našem vzorku negativně korelovala s věkem a pozitivně korelovala se strachem z velké i malé bolesti a strachem z bolesti obecně. U našeho vzorku vztahová vyhýbavost negativně korelovala s užíváním analgetik před fyzioterapií a negativně korelovala se strachem z velké bolesti a strachem z bolesti obecně. strach z lékařských zákroků negativně koreloval s věkem.
Výsledky mohou být ovlivněny menším počtem účastníků.