Abstrakt
Úvod: Cílem této práce bylo propojit poznatky o bolesti a teorii vztahové vazby (attachmentu) a ověřit případný vztah mezi vztahovou vazbou a klinickými a demografickými proměnnými pacientů s chronickou bolestí podstupujících fyzioterapii a efekt fyzioterapie. Metodika: soubor tvořili ambulantní i hospitalizovaní pacienti podstupující rehabilitaci, kteří byli fyzioterapeuty osloveni a souhlasili podepsaným informovaným souhlasem s účastí v dotazníkovém šetření.
Vstupní část dotazníků bylo nutné vyplnit na prvním fyzioterapeutickém sezení, výstupní část na posledním sezení po absolvování fyzioterapie. Dotazníkové šetření obsahovalo anamnestický dotazník, vizuální analogovou škálu (VAs) pro intenzitu, nepříjemnost z bolesti a úzkost, dotazník interference bolesti s denními aktivitami (DIBDA), mapu bolesti, dotazník strachu z bolesti Fear Pain Questionnaire (FPQ-III-CZ) a dotazník hodnotící vztahovou vazbu experience in Close Relationships (eCR) (škály úzkostnosti a vyhýbavosti).
Bylo také zaznamenáno, kolik fyzioterapií jedinec absolvoval. Inkluzivní kritéria: bolest v trvání více než 3 měsíce.
Exkluzivní kritéria: pacienti s diagnózou neurologického onemocnění, onkologicky nemocní pacienti a pacienti mladší 18 let. Výsledky: Ke zpracování se vrátilo 42 dotazníků (celkově 21 %) z 200 rozdaných vedoucím fyzioterapeutům daných oddělení, z toho 4 musely být vyloučeny pro nesplnění inkluzivních a exkluzivních kritérií.
Vyhodnoceno bylo tedy 38 dotazníků (n = 38), z toho bylo 33 úplných (16,5% ze všech). Průměrný věk pacientů byl 48,2 let, z toho bylo 68,4 % žen.
Průměrná doba bolesti byla 44,3 měsíce, průměrná intenzita bolesti (VAS) 39,1mm, nepříjemnost bolesti 47,3mm, úzkost z bolesti 16,7mm, interference bolesti s denními aktivitami DIBDA 2,4 a analgetika užívalo 52,6%, z toho 25% dlouhodobě. Po léčbě, průměrně 13,8 (2-31) terapií trvajících 30-60 minut, byla průměrná intenzita bolesti snížena na 25,3mm (rozdíl 13,9), nepříjemnost bolesti na 28,3 mm (rozdíl 18,2), úzkost z bolesti na 11,3mm (rozdíl 4,6), interference bolesti s denními aktivitami DIBDA na 1,7 (rozdíl 0,7).
Užívání analgetik bylo u 12,1% sníženo, u 3,0% zvýšeno, dlouhodobě je po fyzioterapii užívalo 38,5 % (po čet před terapií a po terapii se ale nezměnil). 90,9 % pacientů uvedlo, že doporučení a režimová opatření dodržovali důsledně. Průměrný strach z velké bolesti (česká verze Fear of Pain Questionaire, FPQ-III-CZ) byl 17,8, z malé bolesti 16,0 a z lékařských zákroků 16,1, strach z bolesti obecně byl 49,8.
Průměr attachmentové škály úzkostnosti (český překlad experience in Close Relatonships - eCR) byl 3,36 a průměr škály vyhýbavosti byl 3,11. Závěry: Prokázalo se sice statisticky významné snížení bolesti a interference bolesti s denními aktivitami obtíží po fyzioterapii - mimo délku vztahu, která korelovala se snížením interference bolesti s denními aktivitami, ale nenašly se signifikantní prediktory této změny (včetně attachmentu).
Dále vztahová úzkostnost v našem vzorku negativně korelovala s věkem a pozitivně korelovala se strachem z velké i malé bolesti a strachem z bolesti obecně. U našeho vzorku vztahová vyhýbavost negativně korelovala s užíváním analgetik před fyzioterapií a negativně korelovala se strachem z velké bolesti a strachem z bolesti obecně. strach z lékařských zákroků negativně koreloval s věkem.
Výsledky mohou být ovlivněny menším počtem účastníků.