Abstrakt
Úvod: Cílem tohoto článku je na základě 3D CT rekonstrukcí 187 zlomenin těla lopatky navrhnout klinicky orientovanou klasifikaci zlomenin těla respektující biomechanickou stavbu lopatky. Metody: V souboru 375 zlomenin lopatky jsme identifikovali celkem 187 zlomenin těla lopatky u 187 pacientů (157 mužů, 30 žen), průměrného věku 48 roků (range; 16-100 roků).
U všech zlomenin byly provedeny 3D CT rekonstrukce umožňující objektivní zhodnocení typu zlomeniny. Operováno bylo 46 pacientů, což umožnilo korelovat peroperační nález s 3D CT rekonstrukcemi.
Za zlomeniny těla jsme považovali pouze ty zlomeniny, které procházely biomechanickým tělem lopatky, tj. porušovaly alespoň jeden z pilířů. Nepatřily sem proto zlomeniny horního úhlu a horního okraje těla lopatky, neboť se jednalo o okrajové zlomeniny, které ponechávají oba pilíře intaktní.
Exkludovali jsme i zlomeniny krčku lopatky, které jsou definovány jako extraartikulární dvoufragmentové zlomeniny laterálního úhlu lopatky oddělující glenoid od těla lopatky. Vyřadili jsme i zlomeniny dolního úhlu lopatky.
Hodnotili jsme průběh lomných linií, jejich vztah k oběma pilířům lopatky, a počet fragmentů. Jako samostatný fragment byl hodnocen pouze takový úlomek, který nesl část obvodu biomechanického těla.
Tzn., že nebyly započítány interkalární fragmenty vylomené z centrální části fossa infraspinata. Výsledky: Identifikovali jsme tři základní skupiny zlomenin těla, tj. zlomeniny postihující pouze spinální pilíř, zlomeniny postihující pouze laterální pilíř a zlomeniny obou pilířů.
Zlomeniny spinózního pilíře jsme zaznamenali 12krát. V 8 případech probíhala hlavní lomná linie vertikálně ze supraspinátní jámy centrální částí spinálního pilíře směrem do mediálního okraje infraspinátní fossy.
Ve 4 případech byla baze spina scapulae vylomena z těla lopatky. Laterální pilíř zůstal ve všech případech neporušen a dislokace fragmentů byla vždy malá, takže všechny zlomeniny byly léčeny konzervativně.
Zlomeniny laterálního pilíře se vyskytly ve 143 případech. Vždy šlo o zlomeninu infraspinátní části těla lopatky tj. infraspinátní jámy, kdy hlavní lomná linie vycházela z laterálního pilíře.
Tento typ zlomeniny jsme na základě počtu obvodových úlomků rozdělili na další tři subtypy, tj. dvou-fragmentové (88 zlomenin), tří-fragmentové (31 zlomenin) a kominutivní (24 zlomenin). Zlomenina obou pilířů byla zjištěna ve 32 případech.
Tato zlomenina se vyskytovala ve dvou formách. V první skupině (11 zlomenin) probíhala lomná linie spinózním pilířem v těsné blízkosti spinomediálního úhlu do horního úhlu lopatky.
Ve druhé skupině (21 zlomenin) procházela hlavní lomná linie centrálním zeslabením spina scapulae. Tento kominutivní typ zlomeniny představoval nejzávažnější poranění těla lopatky.
Lomná linie procházela vždy zeslabenou centrální částí spinózního pilíře. Zlomenina laterálního pilíře byla dislokována ve všech případech více než zlomenina pilíře spinózního.
Závěr: Klasifikace zlomenin těla lopatky na základě postižení pilířů těla lopatky a je logická a jednoduchá. Vyžaduje 3D CT rekonstrukce včetně subtrakce okolních kostí.
Respektuje anatomickou stavbu lopatky a může sloužit i jako terapeutické vodítko při plánování operační léčby.