Abstrakt
Aktuálně můžeme na politické mapě světa stále nalézt mnoho teritorií, jež se během dekolonizačních procesů neosamostatnila, a jsou tak doposud volněji či úžeji spojena se svou, často tisíce kilometrů vzdálenou metropolí. Jedním z takovýchto případů jsou nizozemská zámořská teritoria situovaná v karibské oblasti, která svým charakterem (podobný historický vývoj, stejná vzdálenost od centra, rozdílný administrativní status) poskytují vhodný prostor pro komparativní analýzu a jejichž vybranými specifiky se zabývá tato studie. Článek se věnuje nizozemským zámořským teritoriím v dimenzi politologické, historické a ústavněprávní.
Z teritoriálního hlediska se zaměřuje na součásti Nizozemského království (Koninkrijk der Nederlanden), jež neleží na evropském kontinentu. Jedná se jednak o takzvané Karibské Nizozemsko (Caribisch Nederland), které je součástí země Nizozemsko a je tvořeno ostrovy Bonaire, Saba a Svatý Eustach (Sint Eustatius), jednak o tři (co se týče administrativního dělení) samostatné země ležící rovněž v karibské oblasti: Aruba, Curaçao a Svatý Martin (Sint Maarten).
Cílem článku je analýza statusu a fungování nizozemských zámořských území v perspektivě historické, ústavněprávní a politologické. Jednotlivými kapitolami článku se tak po úvodním zasazení do teoretického rámce prolíná dimenze historická, jež nabízí stručný přehled vývoje předmětných oblastí, dimenze ústavněprávní, v níž je analyzován status nizozemských zámořských území (míra autonomie, způsob správy, postavení ve vztahu k metropoli a k Evropské unii s důrazem na období po druhé světové válce, kdy tato území navzdory obecným dekolonizačním tendencím zůstala ve svazku s metropolí), a dimenze politologická, ve které se článek soustředí na specifika nového uspořádání nizozemských zámořských území; pozornost je mimo jiné věnována tomu, jakou roli v místních stranických systémech (ve správě místních záležitostí) sehrávají lokální političtí aktéři a v jaké míře se zde naopak angažují politické strany s celostátní působností.
U regionálních politických formací se článek zaměřuje na to, zda jsou independentistického charakteru, nebo zda naopak preferují setrvání v jednom státním celku spolu s mateřskou zemí. Dalším zkoumaným aspektem je způsob, jakým lokální aktéři z odlehlých oblastí participují na politickém dění v metropoli, resp. jak jsou reprezentovány jejich zájmy.